Moji milí,
už dloooooouho - asi tak ten půlrok - jsme ani jedna nenapsaly ani čárku.
To máte tak - obě jsme spokojené a zklidněné kraví energií poklidně nastoupily do znovu-se-rozjíždějícího kolotoče, který nás dost rychle semlel a prohání nás dodnes. Kolotoč u Barunky, nazvu ho třeba "zasnoubení-Praha-storytelling-Edimbra-uživíme se?", se jen tak zase nezastaví, nejspíš až ve chvíli, kdy letadlo norských aerolinek dosedne kousíček od farmy, což se stane někdy v květnu. Můj kolotoč, který bych nazvala prostě "Brno, pi*o!", se zpomaluje už teď a to odlítám až za 16 dnů.
Za toho půl roku se moje žebříčky hodnot (a nejen jich) nejdřív nakřáply a pak rozsypaly na prach. Začala jsem někdy v listopadu střípky skládat dohromady, nějak mi to pořád nevycházelo, ale nakonec mi všechno docvaklo. Teď už můžu s klidem říct, že jsem v pohodyndě a už nikdy jinak! (Aspoň tedy doufám!) :)
Takže když máme ten poslední den tohoto zlomového roku, musím vám jenom popřát, abyste byli obklopeni jen samými dobrými lidmi, co vám dělají radost a poskytují lásku. Nic víc totiž k životu nepotřebujete...
Tak čauko, už za chvíli nová (kravská) hovna od Mirečky a od té druhé krávy :)
(d.)
Žádné komentáře:
Okomentovat