Holka dřevorubcem

Dnes se událo spousta zábavičky. Strejda Vidar si ji na nás připravil, ač možná nevědomky.
Po snídani zavelel, že pojedeme traktorem Zetorem do lesa, abychom si zkusily práci dřevorubce. No a nečekaně se z toho stalo dobrodrůžo na celé dopoledne. Bylo zase nádherné počasí, zima jak vy-víte-kde, ale přece nejsme z cukru, že! No a jak jsme jeli, semotamo se objevily nějaké ty překážky v podobě spadených či dokonce živých stromů, které Vidar neváhal pokácet. Takže jsme pokaždé počkaly, až se obrovský kmen svalí k zemi a Vidar odřeže větve, abychom my dvě mohly uklidit ten lesní nepořádek. Tahaly jsme těžké kmínky k našemu vozu, ke kterému jsme je později připevňovaly řetězy. Parádička, dost nám to šlo, strejda dost spokojený, mluvil k nám v samých lichotkách, jako třeba, že jsme velmi šikovné inženýrky, že jsme experti na dřevo, že jsme jako stvořené právě pro dřevorubectví...

Po obědě Vidar odjel sám do mlýna - my jsme měly vejmluvy, že s ním jet nemůžem, že pečem chleba. No a tak jsme si daly volníčko u krbu, pohodička. Dorazil samozřejmě dříve, než jsme čekaly, tudíž jsme měly zpoždění s první večeří, naštěstí neřekl ani bů. Po večeři jsme jako obvykle šly ke kravám, aniž bychom tušily, že ode dneška máme na starosti i nahánění krav zpět do kravína. Netrpělivě jsme očekávaly Vidara, on samozřejmě nikde, aniž by nás na tuto skutečnost upozornil. Šla jsem pro něj, no a v tu chvíli mi došlo, že tato lehce nebezpečná zábavička bude vážně už jen a jen na nás. Naštěstí řekl, že naposledy to pro nás tedy udělá. Poprosila jsem ho, aby komentoval, co a jak. Jak už má on ve zvyku, neřekl u této činnosti ani slovo, že to prý je moc rychlé a instinktivní na to, aby to komentoval. Situace se prý musí řešit operativně, protože každý den je jiný, každý den se krávy chovají trošku jinak - logické přece, což?!
Aby toho nebylo málo, tak jsme při úmyslu nakrmit kraksny zjistily, že seno není ale vůbec nachystané. Musely jsme tedy shazovat hromady a hromady uschlé trávy, což, ač to třeba tak nezní, je dosti náročnou prací. Obě jsme zápasily s vidlemi, hekaly ostošest, a po hodině tvrdé práce jsme se vítězoslavně s kravkami rozloučily, abychom zase po půl hodině přišly uklidit jejich hovna. 

Teď už jen odpočíváme po náročném dni a těšíme se na zítřek - Vidar razí kamsi k hranicím se Švédskem, kde má nějaký meeting s kolegy ze své masové firmy. Takže pokud nebude mít Vidar dostatek důvtipu a nezadá nám nějakou práci, možná se nám i poštěstí, že se dokonce budeme i flákat!
Však uvidíme, co nový den přinese za nástrahy... Budeme informovat!

(d.)