úterý 31. prosince 2013

Happy new cow year!

Moji milí,

už dloooooouho - asi tak ten půlrok - jsme ani jedna nenapsaly ani čárku.
To máte tak - obě jsme spokojené a zklidněné kraví energií poklidně nastoupily do znovu-se-rozjíždějícího kolotoče, který nás dost rychle semlel a prohání nás dodnes. Kolotoč u Barunky, nazvu ho třeba "zasnoubení-Praha-storytelling-Edimbra-uživíme se?", se jen tak zase nezastaví, nejspíš až ve chvíli, kdy letadlo norských aerolinek dosedne kousíček od farmy, což se stane někdy v květnu. Můj kolotoč, který bych nazvala prostě "Brno, pi*o!", se zpomaluje už teď a to odlítám až za 16 dnů.
Za toho půl roku se moje žebříčky hodnot (a nejen jich) nejdřív nakřáply a pak rozsypaly na prach. Začala jsem někdy v listopadu střípky skládat dohromady, nějak mi to pořád nevycházelo, ale nakonec mi všechno docvaklo. Teď už můžu s klidem říct, že jsem v pohodyndě a už nikdy jinak! (Aspoň tedy doufám!) :)

Takže když máme ten poslední den tohoto zlomového roku, musím vám jenom popřát, abyste byli obklopeni jen samými dobrými lidmi, co vám dělají radost a poskytují lásku. Nic víc totiž k životu nepotřebujete...

Tak čauko, už za chvíli nová (kravská) hovna od Mirečky a od té druhé krávy :)

(d.)

úterý 18. června 2013

Dorotčina série

Dorotka a její tváře! 
Čeho je schopná, co všechno umí, jak se u toho krásně usmívá a kdo ji má všechno rád! 
Dorotka - holka jako lusk a s krávama jedna ruka! 
A moje nejmilejší! :) (b)








Nedělní výlet - ostrov Tautra

Přenádherný klášter na ostrově Tautra. Mše byla skromná a komorní, poté káva a sušenky s jeptiškami, které si povídají o závislosti na cukru a kárají farmáře, že je moc hubený. A moře, moře, moře, moře. Voní jako moře. Chutná jako moře. Je to hebký samet a svoboda dálek. (b)






















Tanec v kravíně





Hudba sice není slyšet, ale opravdu hrála!

Kecy na farmě

Jak říkáme kravám/telatům: 

  • kotě, kočko, kočičko
  • čunče
  • ňuně
  • ty bejku
  • paní kravičková
  • škvrně
  • šmudlo
  • telecí


Co nám pořád říká náš farmář:
  • "You are the clever ones!"
  • "You are the very best of cooks!"
  • "Czech cousine doesn't like bad food at all."
  • "You are really very best of workers."
  • "You had a long walk yesterday. Have you met the bear?"
  • "Yes. Yes. Yes. Yes. But, but. No."
  • "He is busy, he is making out the water." (rozuměj, že čůrá)
  • "Put away the dirt." (rozuměj "ukliď hovno")


A co opravdu není dobré říkat farmářovi? Je to jednoduché, neříkat nic jako třeba "bullshit". Už se mi to jednou povedlo, on se zatvářil opravdu překvapeně, protože jsme zrovna vedli sofistikovanou debatu o globálním oteplování, a rychlé to hnusné slovo přešel. Pro ty naše rodiče, co nechápou a překladač jim nepomohl: bull znamená býk a shit snad každý zná...

(d.)







pátek 31. května 2013

Gurmánské slavnosti

Tenhle příspěvek je celý o jídle a je speciálně pro Janičku B.! :) Jedna z nejzásadnějších věcí na farmě je bezpochyby jídlo! A to ne jen tak nějaké, ale velmi dobré, chutné, čerstvé a ze surovin, které jsou více než kvalitní, prostě a jednoduše prvotřídní. Jak už je popisováno v jiném článku, nepoužíváme vůbec cukr, místo něj máme sirup, který vlastně ještě pořád nevíme, z čeho je, ale je strašně dobrý a připomíná nám javorový sirup, a samozřejmě med! K dalšímu vaření, pečení a smažení máme k dispozici ekologické a domácí suroviny z farmářského trhu a nebo z obchodu s nálepkou EKO, bez nálepky nekupujeme! A protože farmu tvoří řád, nakupujeme pořád to stejné dokola a naším úkolem s Dorotkou, kterého jsme se nejdřív děsily a pak nás začal fascinovat, je chystat každý den něco trochu jiného z toho ale úplně stejného, co doma máme! A je to dobrodružství jako kráva! Zde praktické ukázky!

Obrázek č. 1 ukazuje čerstvou pažitku, salát z rajčat a jarní cibulky a jako hlavní chod rybu s domácími hranolkami, bramborovo-mrkvovou kaší a salátem z červené řepy a tuřínu (teď si nejsem jistá, jestli to byl typ kraví zelenina nebo dýně).

Obrázek č. 2 - řepný karbanátek se sezamovými semínky, domácí masové koule, bramborovo-mrkvová kaše, jarní cibulka, vinné listy a salát z mrkve a kravího tuřínu. No a samozřejmě - domácí jogurt s kari jako zálivka.

Obrázek č. 3 - zapečený (kraví) tuřín s domácím sýrem ve slaném nálevu posypaný čerstvou pažitkou, salát z mrkve, dýňového tuřínu a listů od pampelišek, vinné listy a jako příloha kroupy (teda, my se domníváme, že jsou to kroupy, norsky byggryn, ale je to hrozně dobré, což jsem si nemyslela, že kroupy jsou). Zálivka z domácího jogurtu s provensálským kořením.

Tak, bylo by to samostatný blog, tak toho radši nechám. Ale je to krása, to jídlo! A co teprve naše brownies bez cukru a bez čokolády, ach! No já nevím, ale myslet na jídlo je prostě pro farmáře radost a jíst ho je odpočinek, vychutnávání a nabírání sil na práci. Takže musí být skvělé a kvalitní. A připravované s láskou, jak by řekl náš dědeček. S láskou k telatům i ke kraví zelenině. (b)

úterý 28. května 2013

In the middle of nowhere in the middle of Norway

Nejčastější odpověď na otázku "Jak se máš?" je "Ale joo, jde to."
Dneškem se ale vše mění! Konečně jsem si totiž uvědomila, že se mám skvěle! Výborně! Nejlíp na světě! Kdo totiž může říct, že naprosto unikl za hranice všedního světa? Já!

Je tady tak krásně, to byste nevěřili (nebo věřili vlastně, vždyť vidíte ty fotky, že), slunce svítí jako o závod skoro každý den, nikdy vlastně nevidíme tmu, skoro neprší (což bychom si ale teda někdy přály, protože bychom nemusely pracovat venku a konečně si uklidily pokoj). Kravičky už můžou být na pastvě i přes noc, dvě kraví mámy a sedm telat jsme dnes vypustily a oni se nevrátí až do podzimu!

---





Tato nálada trvá i do dnešního dne, no dobře, to předtím jsem psala teprve včera, ale i tak... Všechno se zdá být tak nádherné a klidné! Hlavně ten klid v mé hlavě je k nezaplacení. Konečně jsem si vyřešila nějaké věci a to mi dost pomáhá k tomu, abych konečně mohla říct, že to tady mám ráda. A to je pokrok! Protože to, co jsem sem chtěla napsat dříve, ale nenapsala, protože to bylo moc pesimistické, se rozhodně nerovná pocitům, co mám teď. Předtím ten čas plynul tak strašně pomalu a naše první dny a týdny tady byly nejdelší z našich životů. Teď mi sice přijde, že jsme tady docela dlouho, ale ten čas tak krásně utíká! Každý den je stejný jako ten předešlý, ale zároveň naprosto jedinečný! Jen tak dál!

(d.)

neděle 26. května 2013

Jeden každý den na farmě

Jednoduše a výstižně, prosím vás! Náš farmář je bělovlasý velmi hodný, spravedlivý a moudrý člověk. Je to tak. A směje se občas jako malý kluk, když má z něčeho opravdu radost. To je hezké o něm vědět a každý si teď může představit svého bělovlasého hodného farmáře s dětským smíchem. 

Farmář vstává každé ráno před 5, aby šel podojit krávy. Chodí je dojit sám, jeho brigádníci spí a on je spát nechá, to je jen jeden z mnoha dalších důkazů, jak je tento pán hodný. Když se vrátí z dojení kolem půl 9 a spíš později, máme už s Dorotkou nachystanou snídani. Domácí chleba, máslo, mnoho druhů sýrů z farmářského trhu, sem tam losí salám, uzený losos a nakrájená čerstvá zelenina. Po snídani a ranní konverzaci (která k tomuto rituálu neodmyslitelně patří a často mám pocit, že větší životní moudra proběhnou ráno, než večer, přičemž jsem nikdy nepochybovala o tom, že je to přesně naopak) si řekneme plán na dnešní den, podíváme se na předpověď počasí na farmě a v Brně (vidíte, jak je ten farmář hodný! právě zde se občas klukovsky chechtá, protože v Brně pořád prší a je hnusně a tady je vedro skoro furt) a vydáváme se pracovat. 

Farmář teď nejčastěji vozí kraví věci jako hnojivo na jeho několik polí a my sklízíme kameny a větvičky ze zahrady, okopáváme zeleninu, chystáme na trh, dolujeme ze země topinambur nebo rveme jarní cibulky, co je prostě zrovna potřeba. 

Ve 12 hodin se všichni tři scházíme k obědu, což je musli nebo studená kaše s mlékem, jogurtem, ořechy a rozinkami, s kokosem a mnohým dalším, co leží zrovna na stole a se sirupem nebo medem. Na této farmě se nejí cukr, a to nikdy a za žádných okolností, naprosto se ctí pravidla ekologických výrobků a organické stravy s hříchem čokolády s příchutí whiskey z farmářského marketu, takže to se nepočítá. 

Po obědě se vracíme k práci všeho zemědělského druhu, něco vypereme občas, něco pověsíme, tu a tam poklidíme, upečeme chleba nebo tak něco! Kolem 14 hodiny se s napjatým očekáváním z další kuchařské improvizace vydáváme připravovat večeři! 

Vybereme ze čtyř hlavních druhů zeleniny - mrkev, tuřín, tuřín 2 nebo-li kraví zelenina (krávy ji dostávají v rámci krmení, aby měly vitamíny) a červená řepa - a jdeme na to! Zapečená tamta zelenina s domácím sýrem naloženým v olivovém oleji nebo tamta jiná zelenina s domácím sýrem naloženým v slaném nálevu a nebo uděláme tamto s tamtím a nebo krémovou polévku z mrkve a nebo brambory a nebo k tomu kroupy a potom rozhodně koláč se švestkami a s kilem medu nebo sirupu (nemáme cukr, že! náhodou, tento styl života mě hrozně fascinuje a zajímá a docela tomu začínám propadat, i když myšlenka na nekonečné množství odporně sladkých věcí je pořád ještě silnější). K tomu salát z čerstvé zeleniny (oblíbené jsou zelené listy od pampelišek - s jablečným octem vážně kupodivu jedlé! a dobré!) a kolem 15.30 je to všechno na stole, jen čekáme na farmáře, až opustí traktor a přidá se k nám! Obědová konverzace, kafe, koláč, otázky na krávy, proč tamta dělá to a té to (ne)vadí, komentáře k počasí, převlíknout se do "kravího" a jdeme dojit. 

Dojení původně začínalo v 16 hodin, ale postupně se začíná později a později, také podle koláče, že ano, takže mezi 16 a 17.30 nastupujeme ve zbroji montérek a kombinéz se štíty hnědých cákanců a zahovněných gumáků do kravína! 

Nejdřív uklidíme nánosy života všude po zemi, potom zaženeme malé (telecí děcka - je jich všech dohromady třináct) do kamrlíku, kde se schovají, než se jejich mamy, tata a ostatní kámoši přivalí z venku, kde celý den pojídali trávu, pili vodu ze zurčící studánky a celkově se měli nejlíp. Všechny krávy a býka jednoho podruhé připneme za ohlávky, vodítka nebo jak se tomu vlastně říká, aby nemohli nikam odejít hlavně a jdeme krmit! Já shůry házím seno (různé typy podle vitamínů), Dorotka ho vidlemi radostně rozhazuje všem zúčastněným a takhle třikrát dokola, než mají holky plnej břich. A mezitím dojíme. A posloucháme norské rádio se směsicí lovesongů v angličtině a norštině (Jeg elsker deg je vážně pecka), barokních vyhrávek a country. Dojící mašinku připneme krávám poté, co je hadříkem namočeným v horké vodě očistíme a vyzkoušíme, jestli mléko teče všude dobře. Pak už pracuje stroj a my zase uklízíme kraví nánosy, chodíme se mazlit s telatama, ňuchňat Beránka a zlobit Zrzavou. 

Tady ten kolotoč dojících mamin končí zhruba po třech hodinách, pak vrátíme krávy na jejich místa, pokud tam zrovna nejsou, dáme napít Beránkovi z rendlíčku mléka a někdy dáme i Zrzavé, když hodně zbude, jdeme všechno to kraví náčiní pořádně umýt ekojarem nebo co to je, naposledy holkám nacpeme pupky a rozloučíme se. Pak nakrmíme kočky, svlékneme kraví kombinézy a jdeme chystat farmářovi večeři, my totiž s Dorotkou večer už nejíme (přece, to se nedělá!). 

Když myjeme nádobí z oběda a chystáme všechny ty možné sýry a ryby na stůl, bývá něco mezi 20 a 21.30, taky těžko odhadnout všechen ten čas, co tak běží a nebo spíš úplně stojí a opakuje se. Jakmile je všechno uklizeno a farmář ještě pracuje dál s traktorem nebo se jde najíst, jdeme na procházku. Sednout si na louku a dát si cigáro, je to tak, to my večer děláme a děláme to rády. Farmář ještě pořád neví, že kouříme, nebo my si to aspoň myslíme a on je zase hodný a nemluví o tom, takže se pak propašujeme domů do pokojíčku a jdeme si psát s maminkami a spát. 

Tak takhle my to tady máme, jeden každý den na farmě. 

(A jak si to teď čtu, tak mi to přijde v podstatě dojemně jednoduché, ale pozor, nástrah číhá nespočet, o těch ale příště a jednotlivě, protože třeba kráva Antihrdinka, která dává najevo svou nadvládu tím, že na vás zhluboka smrkne, to je pěkná šéfka, ale to je nadlouho a teď už přece spát.) (b)

pondělí 20. května 2013

Nedělní výlet za rájem

Před dvěma týdny, kdy mně nebylo dobře a zůstala jsem doma, šla Barunka s Vidarem na výlet k chatě jeho sestry. Barunka přišla potom poněkud zmrzlá, promočená, nasraná, ale zároveň nadšená, že zažila něco nového! A protože včera ráno nám Vidar řekl, abychom šly na výlet, když je přeci ta neděle (nejspíš se nás chtěl zbavit, aby se mohl trošku vyspat ve svém oblíbeném křesle u televize), tak jsme se rozhodly, že půjdeme přesně na to stejné místo, které Barči Vidar ukázal.

Asi tak půl hodiny jsme se bavily s Barunkou o tom, jaké boty budou nejvhodnější - pohorky nebo gumáky? Prý se prochází bažinami, říkala Bára, ale mě to nezastavilo a vzala jsem si pohorky, že mi bude pohodlněji. Vyrazily jsme. Nejdřív výšlap na kopec nad farmu, pěkně mezi kravskými hovny, které tam před pár dny Vidar navozil jako hnojivo. Odtud samozřejmě krásný výhled do údolí, zatím asi nejpěknější, co jsme viděly. Stoupání pokračuje lesem a pak se před námi otevírá modrá obloha, je krásně slunečno, kochám se a najednou jsem po kotníky mokrá. Ha. Možná jsem si opravdu měla vzít gumáky jak Bára! Zatím je to legrace, která ale pomalu přechází v obří nasrání, začínám být sprostá a nějakého slunečna a modré oblohy si vůbec nevšímám. Tak jo, začíná mi to být dost jedno, prostě budu mít po kotníky záplavu, no a co. Začíná to být zase legrace, ječíme jak na lesy (vlastně proč "jak", ječíme vlastně opravdu na lesy) a skáčeme, přebíháme ze strany na stranu, padáme a děláme podobné kraviny. No a poté přichází menší dohadování o to, kudy máme vlastně jít. Barunka si to moc nepamatuje a naše zkušenost s mapou a kompasem není nijak hvězdná. Nacházíme cestu! A já si akorát pamatuju, že Vidar říkal cosi o cestě a že po ní máme kousek jít, ale nevěděla jsem jakým směrem, ani jak daleko, neb Vidarovi ve většině případů vlastně vůbec nerozumím. Dobře, kompas používat umím, tak budiž, budeme se řídit "oldschool GPS" (jak Vidar kompas nazval) a po chvíli zase scházíme z cesty, ale jak se později ukazuje, tato chvíle byla příliš dlouhá! Chatu Vidarovy sestry jsme obloukem obešly, ale aspoň jsme narazily na jezero! Na útesu nad jezerem vidíme náš cíl, ale když on je tak daleko! Nakonec se nevzdáváme a prodíráme se lesem do kopce, abychom konečně dorazily na tu chatu s krásným výhledem, o které říkají prý Vidarovi pracovníci, že je to ráj. Konečně jsme se vyšplhaly! Sedíme udýchané a uchvácené výhledem ne dýl než pět minut a přichází Vidarova sestra s manželem a zvou nás dovnitř, my skromně odmítáme a rychle se pakujeme pryč. Si představte, jak by to asi vypadalo v Česku, kdyby někdo někoho našel sedět u vlastní chaty, to by byl poprask! Tady v Norsku je ale všechno jinak.

Cesta zpět je dost podobná jako cesta tam, alespoň ze začátku - pak přebírám velení a udávám směr, což se posléze Barunce moc nelíbí, neboť se prodíráme pralesem, na což se gumáky opravdu příliš nehodí, ale co už. Nakonec vylézáme z lesa skrz vodopád přímo nad farmou! Oldschool GPSka nezklamala! Takže promočené, nadšené a nasrané zároveň přicházíme do našeho úplného cíle - zpět ke kravám a jejich hovnům, která už nám vlastně ani tak nesmrdí...

A jaké z tohoto příběhu o naší cestě za rájem vyplývá ponaučení? Že není důležitá cesta, ale cíl!

(Takové malé uklidnění, že vlastně ta naše cesta, která potrvá ještě necelé dva měsíce, není až tak důležitá, ale to, jak se na to budeme dívat zpětně, až budeme doma, až si budeme užívat zasloužených peněz, až budeme vzpomínat na všechny srandovní události, co se tady staly, je vlastně to nejdůležitější. Takže ten, kdo řekl, že cesta je důležitější než cíl, pěkně kecal...)

(d.)

neděle 19. května 2013

Krávy

Dnes jsem měla v plánu napsat článek o tom, jak vlastně takový den na farmě vypadá... Takový náš den na naší farmě... A pak mi běhaly myšlenky kolem a houfovaly se a stejně tak probíhal můj dnešní den, že jsem si sama pro sebe nějak pořád vysvětlovala, co to znamená spojení já a krávy. Vlastně se teď sama pozastavuji nad tím, že jsem na takové přemítání měla celý den čas, hezké. To se může stát jenom tady... Dorotka už psala, že u toho uklízení kravích hoven se prostě nejlíp přemýšlí. Nevíme, proč zrovna uklízení kravinců a ne třeba hrabání trávy má v sobě tento sebezpytující očistný účinek, ale zjistily jsme to obě. Můj vztah ke kravám se za dva týdny, co jsme tady, což je hodně vzhledem k... a málo vzhledem k... (doplňte si, jak je libo, v tom já mám jasno), dost rychle proměňuje a vyvíjí a trochu je taky jako na houpačce, dnes například poměrně u země. Nejdřív jsem byla v šoku z toho, že se opravdu budu starat o tato stvoření (ano, městské blbce došlo, že opravdu odjela pracovat na farmu s krávami), která ve mně absolutně nebyla schopná vyvolat nějaký cit, natož sympatie, jen čirou hrůzu. Určitou chvíli mi trvalo si přiznat, že tyto obrovské hroudy masa jsou opravdu zvířata a že jako zvířata myslí a chovají se. V této souvislosti pro mě byla docela značná překážka si připustit, že mi krávy nechtějí ublížit, v podstatě doteď si tím nejsem tak úplně jistá... Dobře tedy, jsou to zvířata, o která se staráme, jsou to zvířata, mají mezi sebou vztahy, starají se o sebe, bojují mezi sebou, je to nějaké společenství. Jsou to stádní tvorové, kam jedna, tam druhá a naopak, výborně. Postupujeme. Začíná být mezi námi určitá míra tolerance a pochopení. Opravdu mezi námi? Z obou stran? Farmář na nás stále mluvil v hodně povznesených pojmech, že musíme krávě věřit, že ona pozná, když jsme ve stresu a to nemá ráda, takže se nás bude bát. (Kráva? Bát mě? Ona se zbláznila? To já jsem k smrti vyděšená a neustále mám před očima představu zpomaleného záběru, jak mě kráva kope, já padám na betonové koryto, které je plné kravích sraček, rozbíjím si o něj hlavu a umírám mezi hovnama, protože jsem jela lačná po penězích a "dobrodružství" - haha -  pracovat na farmu se zvířaty, která jsem viděla jen z okna vlaku.) Nejvíc mi pomohl moment, kdy jsme se farmáře na něco ptaly ohledně krávy, která si není schopná zapamatovat své místo a on řekl bez jakýchkoliv okolků: "Ano, to je ta kráva, co je úplně blbá." Tahle věta byla tak strašně uvolňující po všech citacích kraví duše, že jsem měla konečně pocit, že to tady zvládnu. Že jsou krávy opravdu zvířata a že mám přece doma psa a ten mě (někdy) poslouchá (trochu). Tak jo, tak to zvládneme! Spolu, co, krávy? Velmi signifikantní pro náš vztah ke kravám je to, že si je neustále pojmenováváme názvy jiných zvířat. Když k nim přistupujeme je dojit, říkáme jim laškovně "kočky", telata mají jména jako "lama", "beránek" (k tomu se ještě vrátím) nebo "koza". Evidentně se tu objevuje něco jako kraví problém, respektive jistá ambivalence! My víme, že jsou ty krávy hodné a ony opravdu jsou a nechtějí nikomu vědomě ublížit, ale copak já vím, co berou jako útok, čemu rozumějí tak, že je ohrožuju? Ano a to je přesně to ono, kde selhává zbytečné přemýšlení a musí přijít na řadu vnímání. Byla jsem nevýslovně dojatá, když mi farmář vysvětlil, proč kráva odkopává telata, když chtějí pít její mléko. Bylo to proto, že její vlastní tele nechtělo z nějakého důvodu pít, zatímco ale ta cizí se k ní hrnula jako o závod a ona chtěla nechat mléko pro svoje vlastní tele. Byla to jenom obrana, chtěla dát napít tomu svému, a proto odháněla ostatní telata, kdyby tam to její bylo s nimi, nebyl by žádný problém a nechala by je pít všechny. Prostě kraví máma, jednoduché, jasné, naprosto čisté, bezelstné, upřímné. Ačkoliv já se bojím a nechápu, proč tak zuřivě odhání telata, ona jen používá instinkt a jedná. Po dvou týdnech na farmě při každodenním pozorování krav docházím k mnoha různým výsledkům, stále se ale někam vyvíjejícím. Kam přesně, to ještě nějak sama nevím, asi k nějakému vysvětlení. Nenapsala jsem vztahu, tím si nejsem tak docela jistá, i když bych chtěla a třeba Beránek je neskonale dojemný malý býček, který se dívá jako umírající srnečka, ale vztah jako opravdu? Vztah? Co já vím teď, ještě tu budu dlouho... Ale ať se snažím jak se snažím, stejně tomu nerozumím. Jak může něco tak neohrabaného, obrovského, neforemného a v podstatě velmi nesympatického jako je kráva vytvářet jednu z nejúžasnějších věcí na světě - mléko. Je čtvrt na jednu v noci, venku je šero a já jsem chtěla jít dnes spát brzo... (b)

Nedělní výlet číslo 1!

Výlet k chatě farmářovy sestry. Chodí se k ní cestami i necestami bažinnými, kudy kráčí i sob, liška nebo medvěd. Výhled je odtud při nejmenším jako v ráji.