Jeden každý den na farmě

Jednoduše a výstižně, prosím vás! Náš farmář je bělovlasý velmi hodný, spravedlivý a moudrý člověk. Je to tak. A směje se občas jako malý kluk, když má z něčeho opravdu radost. To je hezké o něm vědět a každý si teď může představit svého bělovlasého hodného farmáře s dětským smíchem. 

Farmář vstává každé ráno před 5, aby šel podojit krávy. Chodí je dojit sám, jeho brigádníci spí a on je spát nechá, to je jen jeden z mnoha dalších důkazů, jak je tento pán hodný. Když se vrátí z dojení kolem půl 9 a spíš později, máme už s Dorotkou nachystanou snídani. Domácí chleba, máslo, mnoho druhů sýrů z farmářského trhu, sem tam losí salám, uzený losos a nakrájená čerstvá zelenina. Po snídani a ranní konverzaci (která k tomuto rituálu neodmyslitelně patří a často mám pocit, že větší životní moudra proběhnou ráno, než večer, přičemž jsem nikdy nepochybovala o tom, že je to přesně naopak) si řekneme plán na dnešní den, podíváme se na předpověď počasí na farmě a v Brně (vidíte, jak je ten farmář hodný! právě zde se občas klukovsky chechtá, protože v Brně pořád prší a je hnusně a tady je vedro skoro furt) a vydáváme se pracovat. 

Farmář teď nejčastěji vozí kraví věci jako hnojivo na jeho několik polí a my sklízíme kameny a větvičky ze zahrady, okopáváme zeleninu, chystáme na trh, dolujeme ze země topinambur nebo rveme jarní cibulky, co je prostě zrovna potřeba. 

Ve 12 hodin se všichni tři scházíme k obědu, což je musli nebo studená kaše s mlékem, jogurtem, ořechy a rozinkami, s kokosem a mnohým dalším, co leží zrovna na stole a se sirupem nebo medem. Na této farmě se nejí cukr, a to nikdy a za žádných okolností, naprosto se ctí pravidla ekologických výrobků a organické stravy s hříchem čokolády s příchutí whiskey z farmářského marketu, takže to se nepočítá. 

Po obědě se vracíme k práci všeho zemědělského druhu, něco vypereme občas, něco pověsíme, tu a tam poklidíme, upečeme chleba nebo tak něco! Kolem 14 hodiny se s napjatým očekáváním z další kuchařské improvizace vydáváme připravovat večeři! 

Vybereme ze čtyř hlavních druhů zeleniny - mrkev, tuřín, tuřín 2 nebo-li kraví zelenina (krávy ji dostávají v rámci krmení, aby měly vitamíny) a červená řepa - a jdeme na to! Zapečená tamta zelenina s domácím sýrem naloženým v olivovém oleji nebo tamta jiná zelenina s domácím sýrem naloženým v slaném nálevu a nebo uděláme tamto s tamtím a nebo krémovou polévku z mrkve a nebo brambory a nebo k tomu kroupy a potom rozhodně koláč se švestkami a s kilem medu nebo sirupu (nemáme cukr, že! náhodou, tento styl života mě hrozně fascinuje a zajímá a docela tomu začínám propadat, i když myšlenka na nekonečné množství odporně sladkých věcí je pořád ještě silnější). K tomu salát z čerstvé zeleniny (oblíbené jsou zelené listy od pampelišek - s jablečným octem vážně kupodivu jedlé! a dobré!) a kolem 15.30 je to všechno na stole, jen čekáme na farmáře, až opustí traktor a přidá se k nám! Obědová konverzace, kafe, koláč, otázky na krávy, proč tamta dělá to a té to (ne)vadí, komentáře k počasí, převlíknout se do "kravího" a jdeme dojit. 

Dojení původně začínalo v 16 hodin, ale postupně se začíná později a později, také podle koláče, že ano, takže mezi 16 a 17.30 nastupujeme ve zbroji montérek a kombinéz se štíty hnědých cákanců a zahovněných gumáků do kravína! 

Nejdřív uklidíme nánosy života všude po zemi, potom zaženeme malé (telecí děcka - je jich všech dohromady třináct) do kamrlíku, kde se schovají, než se jejich mamy, tata a ostatní kámoši přivalí z venku, kde celý den pojídali trávu, pili vodu ze zurčící studánky a celkově se měli nejlíp. Všechny krávy a býka jednoho podruhé připneme za ohlávky, vodítka nebo jak se tomu vlastně říká, aby nemohli nikam odejít hlavně a jdeme krmit! Já shůry házím seno (různé typy podle vitamínů), Dorotka ho vidlemi radostně rozhazuje všem zúčastněným a takhle třikrát dokola, než mají holky plnej břich. A mezitím dojíme. A posloucháme norské rádio se směsicí lovesongů v angličtině a norštině (Jeg elsker deg je vážně pecka), barokních vyhrávek a country. Dojící mašinku připneme krávám poté, co je hadříkem namočeným v horké vodě očistíme a vyzkoušíme, jestli mléko teče všude dobře. Pak už pracuje stroj a my zase uklízíme kraví nánosy, chodíme se mazlit s telatama, ňuchňat Beránka a zlobit Zrzavou. 

Tady ten kolotoč dojících mamin končí zhruba po třech hodinách, pak vrátíme krávy na jejich místa, pokud tam zrovna nejsou, dáme napít Beránkovi z rendlíčku mléka a někdy dáme i Zrzavé, když hodně zbude, jdeme všechno to kraví náčiní pořádně umýt ekojarem nebo co to je, naposledy holkám nacpeme pupky a rozloučíme se. Pak nakrmíme kočky, svlékneme kraví kombinézy a jdeme chystat farmářovi večeři, my totiž s Dorotkou večer už nejíme (přece, to se nedělá!). 

Když myjeme nádobí z oběda a chystáme všechny ty možné sýry a ryby na stůl, bývá něco mezi 20 a 21.30, taky těžko odhadnout všechen ten čas, co tak běží a nebo spíš úplně stojí a opakuje se. Jakmile je všechno uklizeno a farmář ještě pracuje dál s traktorem nebo se jde najíst, jdeme na procházku. Sednout si na louku a dát si cigáro, je to tak, to my večer děláme a děláme to rády. Farmář ještě pořád neví, že kouříme, nebo my si to aspoň myslíme a on je zase hodný a nemluví o tom, takže se pak propašujeme domů do pokojíčku a jdeme si psát s maminkami a spát. 

Tak takhle my to tady máme, jeden každý den na farmě. 

(A jak si to teď čtu, tak mi to přijde v podstatě dojemně jednoduché, ale pozor, nástrah číhá nespočet, o těch ale příště a jednotlivě, protože třeba kráva Antihrdinka, která dává najevo svou nadvládu tím, že na vás zhluboka smrkne, to je pěkná šéfka, ale to je nadlouho a teď už přece spát.) (b)