Nejčastější odpověď na otázku "Jak se máš?" je "Ale joo, jde to."
Dneškem se ale vše mění! Konečně jsem si totiž uvědomila, že se mám skvěle! Výborně! Nejlíp na světě! Kdo totiž může říct, že naprosto unikl za hranice všedního světa? Já!
Je tady tak krásně, to byste nevěřili (nebo věřili vlastně, vždyť vidíte ty fotky, že), slunce svítí jako o závod skoro každý den, nikdy vlastně nevidíme tmu, skoro neprší (což bychom si ale teda někdy přály, protože bychom nemusely pracovat venku a konečně si uklidily pokoj). Kravičky už můžou být na pastvě i přes noc, dvě kraví mámy a sedm telat jsme dnes vypustily a oni se nevrátí až do podzimu!
---
Tato nálada trvá i do dnešního dne, no dobře, to předtím jsem psala teprve včera, ale i tak... Všechno se zdá být tak nádherné a klidné! Hlavně ten klid v mé hlavě je k nezaplacení. Konečně jsem si vyřešila nějaké věci a to mi dost pomáhá k tomu, abych konečně mohla říct, že to tady mám ráda. A to je pokrok! Protože to, co jsem sem chtěla napsat dříve, ale nenapsala, protože to bylo moc pesimistické, se rozhodně nerovná pocitům, co mám teď. Předtím ten čas plynul tak strašně pomalu a naše první dny a týdny tady byly nejdelší z našich životů. Teď mi sice přijde, že jsme tady docela dlouho, ale ten čas tak krásně utíká! Každý den je stejný jako ten předešlý, ale zároveň naprosto jedinečný! Jen tak dál!
(d.)
Žádné komentáře:
Okomentovat