National Day of Norway

Dnes jsem se probudila do prosluněné krajiny, která mi tak věrně připomíná naši milou Vysočinu (až na ty obří zasněžené hory v dáli samozřejmě). Snídaně je nachystaná, zase čekáme na farmáře, který se stále nevrací z ranního dojení krav.

V takovýchto mezičasech přemýšlím o tom, že jsme sem vlastně nepřijely pracovat. Přijely jsme sem žít tenhle život. Zkusit si tady, jaké to je, když nemáte celou rodinu a všechny nejlepší přátele kolem sebe, když nemůžete na pivo, kdy se vám zachce, když nic takhle na dálku vlastně nezmůžete, přestože se v domovině děje spousta věcí, které, ač vlastně úplně nechcete, mění váš život k nepoznání...

---

National Day Norska nám začal takhle krásně, ale už tak příliš nepokračoval. Sice jsme koukaly na průvody v televizi a říkaly si, jak by bylo pěkné, kdyby v Česku byl taky den, kdy opravdu všichni vyjdou do ulic a oslavují svůj stát, ale obávám se, že takové cítění se v nás neprobouzí.

Barunka spěchá dolů, protože vyrážíme do města Stjørdal, abychom nějaký ten průvod viděly naživo. No a co se nestane - Barunka se kutálí a nakonec slyším jedno velké AU. Spadla po zadku ze schodů a narazila si ruku. Naštěstí se ani nic vážného nestalo, ale mohlo to skončit hůř!

Průvod, ač jsme z něho viděly jen hlavy a kousky hudebních nástrojů, byl pěkný. Po návratu z něj jsme jako každý den šli všichni dojit krávy. Ty byly vypuštěné venku, protože tráva se tady konečně taky zazelenala a i ony si mohou užívat čerstvého vzduchu. Po jejich zběsilém běhu domů do kravína byly tak zmatené, že nevěděly, kam patří (ostatně jako vždy, že). No a při snaze farmáře dostat je na správné místo Vidar najednou zařval jak na lesy. Kráva, co váží asi tak milion kilo, mu stoupla na palec.

Při každém dojení krávy chystáme - umýváme jim vemena a nasazujeme přístroj, který je pak podojí. No a já se teda musím pochlubit - posledních pár dnů mi to šlo opravdu dobře! No ale tentokrát jsem ke krávě potichu přistoupila (normálně na ně mluvím něco ve smyslu "tak, kravičko, buď hodná, teď tě podojím, tak je hodná, no vidíš, jak nám to jde...) a začala ji omývat. Zničehonic mě kopla do kolena. Vyhrkly mi slzy, ale před farmářem (a vlastně i sama před sebou) jsem dělala siláka a přípravu dokončila.

Události dnešního dne nás dokonce dohnaly k tomu, abychom si daly svůj první alkohol tady. "Štýmberkovice" od táty Barunky pomohla na všechny bolístky a teď už konečně můžeme jít spát. Pro dnešek stačilo! Dobrou noc.